Sexuologická liečba

Dotaz vložen 23. 1. 2015, 00:01

Dobrý deň, rád by som položil odborníkom pár všeobecných otázok ohľadne sexuologickej liečby, ktoré by mohli zaujímať mnohých, ktorí o návšteve sexuológa uvažujú:

1. Existuje v ČR alebo SR nejaká možnosť anonymnej skupinovej (prípadne individuálnej) psychoterapie určenej pre pedofilov (resp. sexuálnych deviantov obecne)? Myslím si totiž, že istú možnosť terapie alebo vedenia by uvítalo viacero, hlavne mladých ľudí s touto deviáciou, pričom asi málokto má záujem mať takúto diagnózu uvedenú vo svojom lekárskom zázname. Navyše si myslím, že takáto možnosť by snáď mohla viesť i k zníženiu počtu sexuálnych deliktov zo strany neuvedomelých deviantov.

2. V jednom rozhovore sa pán prof. Weiss vyjadril, že u pedofilov, ktorí svoju deviáciu bezproblémovo zvládajú, t.j. nemajú problém so sebaovládaním a nedostávajú sa do konfliktu so zákonom, nie je nutné, aby ordináciu sexuológa navštívili. Súhlasili by ste s týmto názorom?

3. Viackrát som sa stretol s tým, že dobrovoľnému pacientovi s diagnózou pedofílie bolo zo strany sexuológa hneď na počiatku liečby navrhnuté užívanie antiandrogénov (ktoré ako vieme môžu mať pri dlhodobejšom užívaní viacero negatívnych vedľajších účinkov) a zároveň bolo pacientovi doporučené, aby sa deťom pokiaľ možno vyhýbal (niekedy až pod hrozbou ukončenia terapie či liečby). Aj keď sa s takýmto postupom plne stotožňujem v
prípade nedobrovoľných pacientov, ktorým bola nariadená ochranná liečba, u mnohých dobrovoľných pacientov ho považujem za zbytočne prísny, pričom práve takýto spôsob liečby môže viacerých potenciálnych pacientov odradiť a tým pádom zvýšiť riziko ich zlyhania (chápem však spoločensky vítanú snahu o minimalizáciu rizika, že pacient spácha na akomkoľvek dieťati sexuálny delikt). Nemala by podľa Vás byť u dobrovoľných pacientov preferovaná terapia zameraná na získanie náhľadu pacienta na svoju deviáciu, na schopnosť predchádzať rizikovému chovaniu či na prípadnú pomoc s druhotnými psychickými ťažkosťami (depresie, úzkosti a pod.) aj za cenu toho, že by takáto terapia bola časovo i finančne náročnejšia? Alebo je to práve problém nedostatku financií a lekárskych kapacít na zabezpečenie takéhoto spôsobu liečby?

4. Mohli by ste prípadne v skratke upresniť, ako bežná liečba u dobrovoľne liečeného pacienta prebieha? Sú sexuológovia, psychiatri alebo psychológovia viazaní mlčanlivosťou ohľadne prípadných sexuálnych deviácií dospelého pacienta? Kto má možnosť nahliadnuť do lekárskej dokumentácie pacienta?

5. Všimol som si, že v niektorých prípadoch odporúčate pedofilovi vzťah s dospelou ženou (prípadne mužom) napriek jeho deviácii. Čo by ste však odporučili pacientovi, u ktorého je z dôvodu sexuálnych alebo morálnych problémov prakticky nemožné vzťah s dospelou osobou nadviazať?

Za prípadné (i čiastočné) odpovede vopred ďakujem!

MUDr. Danica Caisová odpovídá:

Vážený pisateľ,
aj keď mi mi nie je celkom jasný zámer vašej otázky.Chvíľami zdá, ako by ste boli jedným z tých, ktorí majú deviáciu a potom sa zdá, akoby ste boli príslušníkom sexuálnej väčšiny a o liečbe chcete niečo viacej dozvedieť. A potom to ešte vyzerá tak, akoby ste boli študentom strednej alebo vysokej školy a mali vypracovať seminárnu prácu. Nuž nech je váš zámer taký alebo onaký odpoviem vám stručne . ak sa muž prihlási do sexuologickej ambulancie a neželá si, aby bol oficiálnym pacientom musí znášať všetky finančné náklady spojené s liečbou. Naviac lekár je viazaný povinnou mlčanlivosťou. Liečba pozostáva zo sexoterapie – náhľadovej liečby, jej súčasťou môže a nemusí byť útlmová liečba. Či už ide o liečbu dobrovoľnú, alebo nariadenú súdom/uvedomte si si, že liečba nariadená súdom je až po dokázaní skutku /. Útlmovú liečbu si mnohí muži chvália, lebo ich zbavuje nutkavosti opakovať svoje, pre nich často zahanbujúce správanie. Liečba je dočasná, po jej ukončení sa hladina androgénov vracia do normy. Ak je muž príslušiaci k sexuálnej väčšine schopný mať milostný/nie iba sexuálny/ vzťah s dospelou ženou, ktorá o jeho deviácii vie a pomáha mu iba prínosom. No existujú muži, ktorí sa na vzťah s dospelou ženou adaptovať nedokážu.

Na záver iba napíšem, že liečba sexuálnych deviantov je dlhodobá a coming out u všetkých príslušníkov sexuálnej menšiny bez rozdielu o akú deviáciu sa jedná často bolestný a sprevádzaný utrpením z poznania, že ide o stav vrodený a v istom zmysle nevyliečiteľný. Príslušnosť k sexuálnej menšine si nikto nevybral, ale musí fakt prijať a naučiť sa s ním žiť.
A to je úloha sexuológa v liečbe.
srdečne
danica caisová

MUDr. Antonín Brzek odpovídá:

Milý příteli,

k uspokojivému zodpovězení Vašich otázek je třeba ještě něco vědět více. Především, zda žijete na Slovensku, nebo pracujete či studujete, a tedy jste plně zdravotně pojištěn, v ČR. Bez pojištění by totiž mohly být nesnáze s proplacením léčby. A s tím suvisí i možnost anonymního vedení pacienta. U cizince, tedy u člověka ze Slovenska, by to v ČR asi bylo možné, ale taková léčba by představovala nepředstavitelné peníze a požadovat tedy anonymní léčení by tak byl holý nesmysl.

S tím souvisí i mlčenlivost. Samozřejmě, že je lékař vázán mlčenlivostí u všech pacientů a v případě pacientů sexuologických tím spíš. V naší nemocnici například nejsme propojeni elektronicky se zbytkem špitálu, aby se nějaký jiný lékař nemohl do našeho systému podívat. Lékařská plčenlivost se prolamuje jen tehdy, když je takový pacient potom stíhán a znalec, který jej posuzuje, o výpis z dokumentace požádá. V takovém případě ale do výpisu neuvádím nic, co by jej kompromitovalo, například, že se mi přiznal k selhání, že se již dopusti pohlavního zneužití,a tak. A pokud takový pacient na policii ani znalci takovou léčbu neuvede, samozřejmě znalec o výpis z dokumentace nepožádá a není co řešit.

Pokud jste na Slovensku, tedy tam ústavní léčba t.č. neexistuje, takže u soudem nařízených léčeb slovenské pojišťovny ji ochotně hradí v Česku. Jak by to bylo s léčbou dobrovolnou, to zatím netuším.

Pokud jde o Váš dotaz na podávání sex tlumících antihormonů. Jednotliví sexulogové se v této praxi hodně liší. Já se snažím antihormony šetřit , podávám je jen v mimořádně obtížných případech s velkým rizikem selhání, a to vždy se souhlasem pacienta. Předepisovat mu drahý lék, který on potom vyzvedne v lékárně a poté vyhodí do záchodu, je nesmysl. A podávat takový lék injekční formou u dobrovolného pacienta, s tím jsem se zatím nesetkal. Ony ty antihormony dle mého názoru u pedofilů většinou ani nejsou moc vhodné. Vhodnější jsou u mužů s parafílií v aktivitě, jako exhibicionismus, nebo patologická sexuální agresivita, protože tam jde hlavně o naléhavou potřebu sexuálního vybití deviantním způsobem. Tedy utlumení pudu hodně pomůže, ale zase jen v obdobích neléhavé potřeby, třeba najaře a v létě. Pedofilovi nejde většinou jen o potřebu sexuálně se uspokojit, ale většinou mají naléhavou potřebu dát a přijmout lásku. Takže léčba musí být založena na budování schopnosti, jak tuto lásku uvést do mezí daných trestním zákonem. A v tom smyslu se tedy během léčby buduje potřebný náhled a vytvářejí se další dovednosti, jak se konfliktu se zákonem vyhnout. Samozřejmě naléhavé doporučení vyhýbat se i společenským kontaktům s dětmi je velmi důležité, ale pacienta z léčby vyhodit proto, že je nechce plnit, to nic neřeší. Je na léčbu provádějícím sexuologovi, aby během léčby pacienta o nutnosti plnit takové doporučení, přijal.

Pokud jde o to, že někteří, a zřejmě mnozí pedofilové se za celý život skutku nedopustí, tak to skutečně je, ale předem nedovedeme říci, kdo to štěstí má, takže já bych doporučil konzultaci se sexuologem každému.

Pokud jde o adaptaci na život s dospělou ženou (případně mužem), což alespoň částečně může potřebu lásky saturovat. Jestliže hovoříte o sexuologické zábraně, myslím, že je právě úkolem léčby, ji překonat. Pokud hovoříte o morální zábraně, pak takovou zábranu neznám. Všichni jsme lidé hříšní a jde o to, aby naše jednání minimalizovalo případné zlo, které by z něj vyšlo. Prim MUDr. Brichcín, zakladatel dnes nejúspěšnějšího lůžkového sexuologického oddělení pro léčbu parafiliků v Bohnicích, je upřímný katolík, ale své pacienty vždy k vytváření partnerských vztahů bez ohledu na jejich kvalitu a případné posvěcení vždy jednoznačně vedl. Právě pro minimalizaci následků jeho sexuálního života.

Nakonec Váš dotaz na nějakou skupinovou terapii pedofilů. Bohužel taková skupina neexistuje, možná by se dokázala vytvořit někde kolem této poradny? To by ale chtělo iniciativu klientů.

S pozdravy

MUDr. Antonín Brzek

Diskuze k dotazu

Příspěvek byl publikován v rubrice Poradna. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.